Centrum Vědomí – Mgr. Marie Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

Vánoce coby zátěžová zkouška – prosincová Meduňka 16

Období vánoc je pro někoho důležité z pohledu zimního slunovratu, pro někoho z pohledu narození Ježíše Krista, pro někoho z pohledu Štědrého dne, obdarovávání a setkávání blízkých a rodiny. Tak či onak, málokdo dokáže projít tímto obdobím nepoznamenán přípravami, nakupováním dárků a chystáním oslav. Proto vždy před vánocemi i po vánocích mnoho z mých stálých i jednorázových klientů řeší vliv vánoc na svou psychiku. Někteří jsou kolem vánoc psychicky rozhozeni pod vlivem tlaku různých očekávání, někteří kolabují pod náporem povinností a práce v domácnosti a některým vánoce aktivují jejich staré negativní vánoční zážitky z původní rodiny. Výsledkem pak bývají vánoční svátky strávené v totální vyčerpanosti, fyzické i psychické. Z mého pohledu se tedy rozhodně nedá říci, že jsou vánoce pouze svátky klidu a míru, naopak, jsou zátěžovou zkouškou na psychiku i na tělo. A pokud patříte k těm, jichž se tato zátěž nedotýká, určitě si můžete gratulovat.

Jedním z témat, s nímž se kolem vánoc setkávám, je tendence podlehnout starým partiarchálním konvencím, které nám diktují, že musíme před vánocemi vygruntovat celý byt, musí se navařit a napéct cukroví, vše dokonale načančat a připravit. Výsledkem bývá skutečnost, že někteří lidé již měsíc před vánocemi stojí v kuchyni a pečou hodiny a hodiny náročné (a mnohdy nezdravé) vánoční cukroví, myjí okna a cídí byt. S klienty tedy často řešíme vymanění se z těchto programů, které přinášejí vice škody než užitku. Zde se vždy ukáže, kdo je stále uvězněn v roli dítěte, které musí vyhovět tomu, „co se obecně dělá“ a „co se očekává“ a „jaké jsou tradice“, místo toho, aby naslouchal svým opravdovým pocitům a potřebám. Ukazuje se, že deset druhů cukroví, plná lednička navařených lahůdek, vygruntovaný byt a záplava dárků pod luxusně ozdobeným stromečkem, není ve skutečnosti vůbec podmínkou k tomu, abychom si vánoce opravdu užili. Naprosto stačí jeden druh cukroví, normálně navařeno, běžně uklizený byt a limitovaný počet dárků pod smrkovou větví, a můžeme být mnohem spokojenější. Protože díky tomuto skromnějšímu přístupu získáme spoustu času, kdy můžeme nasávat vánoční atmosféru, v klidu se scházet s přáteli a rodinou, chodit na vánoční koncerty, odpočívat a opravdu si užívat pohodové svátky. A o to především jde, neudělat si z vánočních zvyklostí vězení, ale přizpůsobit je svým potřebám a rytmu svého těla, tak aby nám to bylo co nejpohodlnější a nejpříjemnější.

Další stres, který je často spojený s vánocemi a je nám vštěpován médii již dlouho dopředu, je program, že o svátcích nesmí být nikdo sám, že to je doba pro setkávání rodiny. Vzniká dojem, že kdo by byl o svátcích sám, je naprostý ubožák, o kterého nikdo nemá zájem, a to nemůžeme dopustit. Je tudíž nutné na vánoce za každou cenu deklarovat příslušnost do nějaké rodiny, skupiny, a hlavně nezapomenout navštívit všechny části rodiny. Toto klišé pak mnohdy vede k tomu, že se rodiny někdy i nuceně navštěvují a celé svátky se stávají jednou velkou štvanicí mezi různými částmi rodin – na štědrovečerní oběd u být někoho, na Štědrý večer u jedné části rodiny, na Boží hod u druhé části rodiny, teprve pak doma, na Štěpána zase cesta k jiné části rodiny, atd.. Pochopitelně i tento program je zcela kontraproduktivní a opět nám ukazuje, do jaké míry jsme vnitřně řízeni tím, „co se od nás očekává“, a do jaké míry se dokážeme zdravě vymezit a udělat si to opravdu po svém, pro své pohodlí.

Za obzvláště nebezpečný program pak považuji pocit, že musíme každého jednotlivého nebo single člověka na vánoce nuceně zaintegrovat do nějaké skupiny, třeba i proti jeho vůli, neboť nemůžeme přeci dopustit jeho nepříjemné pocity osamělosti. Takováto podivná nucená integrace, o niž dotyčný třeba ani nestojí, však mnohdy přináší více škod než užitku a ukazuje na naši neschopnost jako společnosti vypořádat se s tématem samoty. Osobně si nemyslím, že by měl být nějaký problém v tom, když nějaký člověk chce být na vánoce sám.

Řešila jsem kupříkladu toto téma loni s jednou mladou klientkou, která nechtěla cestovat na vánoce přes celou republiku za rodiči, ale chtěla si vánoce užít sama v klidu ve svém novém bytě. Ukázalo se ale, že konvence a programy hysterické vánoční pospolitosti ji natolik svazovaly, že dopoledne na Štědrý den málem podlehla tlaku rodiny a na cestu se vydala. Na nádraží si však při pohledu na vánoční reklamy uvědomila, že u rodičů to budou opět vánoce, které nebudou v její režii, které zná, a o které už nestojí. Před pokladnou se otočila na podpatku, vrátila se domů a užila si krásné a spokojené vánoce sama se sebou, zcela podle svých představ. Místo toho, abychom pak po vánocích v terapii léčili její každoroční trauma z vánoc u rodičů, navštívila mne na nový rok s rozzářenými očima dospělá žena, která vzala osud do svých rukou a vytvořila si své vánoce a svůj život.

Poslední kapitolou s vánoční tematikou je fakt, že některým lidem vánoce obecně aktivují staré dětské vzpomínky na vánoce v původní rodině, které nejsou úplně příjemné. Pokud jsme v původní rodině nezažívali na vánoce příliš pohody, bývá pro nás často těžké ji v dospělosti vytvářet, protože v sobě nemáme otisk toho, jak se to dělá. Někteří lidé tedy na vánoce trpí depresemi a neví proč, jiní se hádají nebo jiným způsobem vytvářejí nepohodu. Tyto mnohdy podvědomé nutkavé mechanismy je třeba vždy chytit za pačesy a léčit, zkoumat, kde mají kořeny v naší minulosti. Možná se dopracujeme ke zjištění, že v sobě máme stále ještě stres z toho, jak kupříkladu otec přicházel vždy na Štědrý večer opilý, nebo jak matka dělala dusno, nebo jak jsme byli nuceni ještě hodinu před štědrovečerní večeří čistit dlaždičky v koupelně. Tyto hluboké stresy je dobré z těla postupně terapeuticky vypouštět tak, abychom posléze získali pocit, že vánoce mohou být i hezké. A není řešením ani odvrácená strana mince, totiž když se naše staré nezpracované stresové otisky snažíme překrýt fanatickým vánočním pozitivismem a vytvářením „dokonalých vánoc“. V onom vytváření „dokonalých vánoc“ a podvědomém přebíjení našich negativních otisků, totiž není nic přirozeného.

Přeji nám tedy všem letos opravdu krásné pohodové vánoce, které nemusí být úplně dokonalé, ale budou zcela v naší režii.

Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

 

Comments are closed.