Centrum Vědomí – Mgr. Marie Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

Transformační krize – volání nezpracovaného traumatu – únorová Meduňka 18

V dnešním dílu seriálu o transformačních krizích se zaměříme na další typ transformační krize, který pozoruji u lidí, jenž si v sobě nesou nezpracovaná traumata a blokády, ale neuvědomují si to. Transformační krize k nim pak přichází a chce je upozornit, že takto napěchováni starým napětím již nemohou žít dál a je potřeba začít hluboká zranění vypouštět a léčit.Uvedu příklad jednoho klienta, který mne kdysi vyhledal s tím, že jej asi před rokem začaly obtěžovat návaly úzkosti. Zcela nečekaně jej úzkosti zaplavovaly venku, na ulici, v metru, v supermarketu, při řízení auta, ale občas i doma při běžných činnostech. Nedokázal vysledovat vůbec žádný spouštěč, žádnou opakující se situaci, která by úzkost spustila. Vždy to přišlo „jen tak“, bez varování jej to udeřilo a zcela ochromilo. V ten moment nebyl obvykle schopný vůbec žádné činnosti, jen lapal po dechu a klepal se podivným paralyzujícím strachem, vystupujícím z nitra. Jednou mu do metra dokonce museli volat záchranku, protože nebyl schopen opustit nástupiště. Naordinované léky proti úzkosti si bral pouze v případě nejvyšší nouze, ale pravidelně je užívat nechtěl, protože zjistil, že jsou návykové.

Když jsem zkoumala v jeho horoskopu, jak vypadá aktuální situace na obloze ve vztahu k jeho osobnímu horoskopu (tranzity), ukázalo se, že mu právě tranzituje Uran přes konjunkci Slunce/Pluto. I v tomto případě se tedy jednalo o transformační krizi v souvislosti s tranzitem pomalé planety přes Slunce nebo Lunu, což bývá častý úkaz, o kterém si budeme podrobněji povídat v jednom z dalších dílů seriálu. Získala jsem dojem, že tranzit planety Uran u klienta „dráždí“ nějaká nezpracovaná temnější témata (Pluto), která si v sobě klient nese, obzvláště témata týkající se vztahu s mužskou nebo otcovskou linií (Slunce). Takovýto tranzit Urana, který se snaží vymést všechny temné polozapomenuté kouty nevědomí, já osobně metaforicky přirovnávám k situaci, když „je hozena bomba do žumpy“.

Když jsem tuto metaforu sdělila klientovi, souhlasil s tím, že z něj nekontrolovaně vystřikuje nějaké svinstvo a nedokáže to potlačit.

„Ano, ale to svinstvo, co vylézá, bude asi staršího data. Pojďme se na to podívat. Byly ve vaší minulosti a obzvláště v dětství nějaké těžké nebo bolestné události, v souvislosti s otcem třeba? Jak to vypadalo ve vaší rodině?“

„Nic zvláštního, normální rodina, máma, táta a já…., měl jsem šťastné dětství. Nic problematického si nevybavuji.“

„Aha…, tak mi zkuste podrobněji popsat, jak vypadaly vztahy ve vaší rodině – jaký byl vztah mezi matkou a otcem, mezi matkou a vámi, otcem a vámi….“

„Já jsem pořád někde lítal venku, to bylo super.“

„Ale já jsem se vás ptala, jaký byl vztah mezi vašimi rodiči a vámi.“

„Hm…., táta byl často pryč, máma se starala o domácnost….“

„A jaký měli spolu vztah? Jak se k sobě chovali?“

„Normálně, občas se chytli, ale jinak v pohodě.“

„Co to znamená, občas se chytli?“

„No když táta chodil domů pozdě.“

„Proč chodil domů pozdě?“

„…. Asi… měl náročnou práci.“

„Asi?“

„….“

Bylo vidět, že se klient začíná potit a ošívat.

„Vidím, že se nějak ošíváte. Co se ve vás děje?“

„Není mi příjemné o tom mluvit.“

„Proč je to nepříjemné?“

„… Prostě…, táta chodil do hospody.“

„Aha…. takže to znamená, že byl alkoholik?“

„Dá se to tak říct,“ vydechnul smutně klient a bylo vidět, jak vnitřně bojuje proti tomuto přiznání.

„To muselo být hodně náročné, pro vás i matku, že?“

„Ano. Když se vracel v noci domů, byl hodně hlučný. Křičel a vyvolával konflikty a…“, bylo vidět, že je klient velmi rozrušený. Skoro šeptem dodal: „A taky občas mámu bil.“

„To je hrůza.“

Klient sedí úplně shrbeně a je vidět, že to na něj dolehlo. Očividně bojuje s pláčem.

„Pořád mám pocit, že jsem tomu mohl nějak zabránit. Měl jsem mámu víc chránit…. A já se zbaběle schovával v posteli,“ už se to nedá zadržet a slzy se mu koulí po tváři.

„To nebyla vaše vina, vy za to nemůžete. Byl jste dítě a měl jste strach. Obrovský strach a nikdo vám s ním nepomohl, byl jste na něj sám, že?“

„Ano…, úplně sám.“

“Co jste s tím strachem dělal?“

„Snažil jsem se ho překonat. Celou noc jsem nemohl spát a klepal jsem se pod peřinou, ale pak jsem stejně musel vstát a jít do školy. Máma byla mimo a brečela, utěšoval jsem jí. A ve škole jakoby nic. Strašně jsem se za to styděl, nemohl jsem na sobě dát nic znát.“

„Víte, to, co jste zažíval s otcem, je obrovské trauma. A zůstal ve vás očividně uložený nezpracovaný obrovský stres a strach. Pocit ohrožení. Ale i když jste ty věci jako dítě musel potlačit, abyste mohl vůbec normálně fungovat, ty pocity nezmizely. Zůstaly ve vás schované a teď se hlásí o slovo a chtějí ven, chtějí odejít. Uran hodil bombu do staré zapomenuté žumpy, protože už nechce, aby se ve vás válely takovéhle nepotřebné zbytky a bloky, které nejsou zpracované. Dle mého názoru ty úzkosti, které vás teď ochromují, jsou vaše potlačené dětské strachy a je potřeba je vědomě zpracovat. Je potřeba léčit toho malého vyděšeného kluka a věřím, že potom vás úzkosti přestanou obtěžovat.“

Klient na mne překvapeně hledí a je vidět, že mu to dává smysl.

A tak se stalo, že tento muž, který sám před sebou i celým světem ukrýval celý život své dětské trauma, začal léčit své vnitřní dítě. Malého kluka, ztraumatizovaného otcem alkoholikem a pasivní nepodporující matkou. Začali jsme se prodírat vrstvami bolesti, strachu, zklamání, zrady, pocitu ohrožení, fyzického násilí, nízkého sebevědomí, smutku a beznaděje. Vytekla spousta slz a ukázala se spousta vzteku a dalších emocí. Čistili jsme pomyslnou žumpu a někdy to pěkně smrdělo a nebylo příjemné do těchto oblastí nahlížet. Ale čím více se klient nebál sestupovat do této temnoty a konfrontovat se svými původními dětskými pocity, tím méně často jej překvapovaly úzkosti v současnosti. Po několika letech intenzivní terapie odcházel s tím, že již žádné úzkosti nemá, a hlavně jako muž, který je schopný se povídat pravdě do tváře, setkat se svým stínem a neutéct, a ještě díky tomu vyrůst. Toto natolik proměnilo jeho životní postoje, chování a sebevědomí, že odcházel doslova jako nový člověk.

Na příkladu tohoto klienta lze tedy krásně zdokumentovat, že transformanční krize se někdy snaží nám ukázat, že v sobě máme pohřbené třinácté komnaty, ani si to neuvědomujeme, a je potřeba je vyčistit. Abychom totiž našli svou celistvost a pravou individualitu, je potřeba se zbavit starých zátěží. Transformační krize nám v této souvislosti tedy dělá skvělou službu, neboť z nás vytahuje stará traumata, která jsme vytěsnili, odstřihli, nebo je zlehčujeme či si nechceme připustit jejich závažnost. Díky transformační krizi se však této konfrontaci nevyhneme a je tedy jen na nás, zdali její signály správně dekódujeme a uchopíme tuto příležitost pro práci na sobě.

V příštím dílu seriálu o transformačních krizích si budeme povídat o tzv. „přechozené transformační krizi“ a také o dalších úskalích transformačních krizí.

Comments are closed.