Centrum Vědomí – Mgr. Marie Plochová Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

Transformační krize – tranzity planety Pluto – srpnová Meduňka 18

Ve své praxi se nejčastěji setkávám s transformační krizí korespondující s tranzity planety Pluto. Pluto je planeta symbolizující neuvěřitelně koncentrovanou ničivou a zároveň regenerační energii. S oblibou nutí člověka bolestně si sáhnout až na dno, prožít psychickou smrt a znovuzrození. Když mýtický vládce podsvětí Pluto-Hádes vstoupí při tranzitu do našeho života, nemilosrdně a často násilím nás donutí se vzdát všeho přežilého a nefunkčního, doslova svléknout starou kůži. Pluto podle Hovarda Sasportase představuje zvyšující se tlak, jenž postupně narůstá, až na nás jednoho dne prudce dolehne. Sasportas doslova říká: “Pluto učiní všemu rázný konec: jedna etapa života končí a začíná nová, a my se tomu buď přizpůsobíme, anebo zemřeme.” Pluto dle mých zkušeností opravdu někdy vytváří dojem, že všechno staré musí rázně skončit a s tím i naše pozemská existence. Avšak o fyzickou smrt Plutovi doopravdy nejde. Jen nás nutí drsnými prostředky k proměně.

Působení tranzitujícího Pluta se dá pochopit na krásném mýtu o sestoupení Inanny do podsvětí. Innana – bohyně nebe, která žije v neutěšeném vztahu a není spokojená se svým životem, se rozhodne navštívit svou sestru Ereškigal – vládkyni podsvětní říše. Musí však na této cestě projít devíti branami, v každé z nich ze sebe musí něco odložit. Při průchodu do podsvětí, do hloubky, musíme tedy symbolicky odložit naše staré nefunkční role, masky, pravidla, mechanismy chování, na nichž si zakládáme, nebo jimiž jsme nevědomě ovládáni. A dole, v podsvětí, když už jsme úplně obnaženi, na nás čeká jen samotná smrt, neboť i Innana tam byla zabita a napíchnuta na kůl. Fáze „smrti a rozkladu“ – rozpadání všech starých struktur, kterých jsme se v dosavadním životě drželi, je při tranzitu Pluta velmi typická. Na povrch vystupují naše temné stránky nebo temné stránky druhých, ukazují se stíny. Vylézají naše hluboká, mnohdy neuvědomělá traumata a zranění v plné síle a celistvosti můžeme dosáhnout jen skrze integraci těchto temných obsahů. Odměnou nám pak je krytý poklad – spojení s našimi ztracenými energiemi a odštěpenými částmi naší osobnosti. Získáváme přístup k dosud nevyužitým zdrojům energie a síly, ke svým pravým pocitům a potřebám. Když se v mýtu tedy bohyně Innana vrací zpáty na Zem, je již proměněná a nechová se stejně jako před tím. Je více sama sebou, už ví, co chce, a co nechce a umí si to prosazovat. Pluto dává vzniknout novému, autentičtějšímu životu.

Při plutonické transformační krizi se tedy často setkáme s bolestí a utrpením, krizemi, které ale vedou následně k obnově života a znovuzrození. Působení Pluta se dá přirovnat k vrtačce, která nemilosrdně a bolestně vrtá do sklepních prostor našeho života, aby se odtud vyvalily všechny léty shnilé věci a vznikl prostor pro nové možnosti.

Nyní chci uvést jeden případ plutonické transformační krize z mé praxe. Jedná se o tranzit Pluta v konjunkci přes Lunu.Tento tranzit je velice náročný, neboť Luna ztělesňuje základní ženský, mateřský a citový princip, nejniternější identitu, vlastní potřeby a nalezení svého místa, a to jak u žen, tak i u mužů. Příběh tohoto tranzitu mi popsala jedna mladá žena, která prožívala tento náročný tranzit Pluta přes Lunu ve Střelci. Podle jejích slov to všechno začalo tím, že jí zemřela babička – reprezentantka ženskosti a mateřství. Jak tato mladá žena říkala, tehdy netušila, že nastává jedno z nejnáročnějších období v jejím životě. Své zážitky z průběhu oněch dramatických tří let napsala a já si nyní dovolím některé pasáže s jejím svolením citovat:

“Po skončení vysoké školy jsem byla plná plánů, elánu a iluzí, hledala jsem si v jiném městě práci a pronájem. Pak jsem se ale nečekaně rozešla s dlouholetým přítelem, s nímž jsem již měla naplánovanou skvělou rodinnou budoucnost, společný pronájem, budování domu a kupu dětí. Také jsem nečekaně po krátké době v novém zaměstnání v komerční oblasti dala výpověď, protože jsem pochopila, že do této oblasti nepatřím. Radikálně jsem změnila šatník. Iluze a plány o skvělé budoucnosti se začaly rozplývat. Byl to velký šok a rozčarování, byla jsem nezaměstnaná a úplně sama v cizím městě.

To všechno však byla pouhá předehra, uvedení do situace. Pak vypuklo pravé peklo. Jela jsem ve vlaku a začalo mi být velmi špatně. Doslova jsem cítila, jak místo krve mi proudí v žilách černý písek, černá hmota. Sotva jsem se doplazila domů. Pak začaly příšerné sny – všude byly rozkládající se mrtvoly, hnijící maso, strach, ďáblové a černá magie. Horor. Stále se mi zdálo o umírajících lidech, mrtvolách…Začala jsem své vize kreslit. Černí hadi, létající agresivní hadi, rodící se hadi, uschlé stromy, hnijící maso, smrtka-já, rozpadající se celistvost na miniaturní kousíčky, roztrhané kusy iluzí letící vzduchem…Ponořila jsem se do smrti. Umírala jsem, rozkládala se. Seděla jsem celé dny u okna a oddávala se smrti. Co děláš? – ptali se mne spolubydlící. Umírám. Všechno, co bylo předtím, všechna minulost, všechno staré, všechny naivní plány, všechny iluze, všechny představy, vztahy k lidem, vyšší sféry, vědomosti – všechno umíralo, mizelo pod hladinou. Byla jsem účastníkem pohanských rituálních pohřebních průvodů – mne pohřbívali za rytmických úderů tamtamů na velkém kopci, zasypával mne popel, aby mne zase mohli z hrobu vyzvednout. Byla jsem úplně na dně, ve fázi největšího zoufalství. Teprve nyní jsem pochopila, proč někdo může spáchat sebevraždu. Ztratila jsem úplně všechno, všechno falešné ze mne bylo serváno, strháno. Zemřela jsem.

Pak nastalo několik měsíců uvolnění, kdy jsem, jaksi zcela vyprázdněná, přemýšlela jak dál. Měla jsem pocit, že ve mně vzniká nějaká nová celistvost, ale co to je, co mám dělat, kde pracovat….? Netušila jsem nic. Stále jsem měla velký kontakt se svými vnitřními obrazy a sny a zde jsem se setkávala s jakousi Matkou zemí, velkým ženským principem, ženskou moudrostí, ale také se záludnými čarodějnicemi.

Po této fázi uvolnění však nastaly absolutně příšerné, fyzické sžírající stavy. Mohla jsem v depresi jen sedět a zírat, mým tělem projížděly černé vlny, tlaky, napětí. Nemohla jsem dýchat! Na prsou mi ležel strašný kámen, obelisk, tlak. Něco mne tlačilo do hlíny, do hlubin hmoty. Ve snech se mi začaly objevovat chobotnice a moje vlastní matka a její matka – babička. Začala jsem řešit náš problematický začarovaný vztah. Mezi námi s matkou vždy byla manipulace a ovládání, nadměrná kontrola. Nebylo možné v tom vztahu dýchat a volně citově se projevovat. Uvědomovala jsem si stále více a více, jak mám kvůli tomu zablokované emoce a jak se neustále kontroluji a mám pocit, že se musím kvůli matce ovládat. Dá se tedy říci, že mne to donutilo se natvrdo konfrontovat s vlastní matkou a potažmo babičkou a řešit si trauma a nevyřešený konflikt, který mezi námi byl. Teprve když jsem se do toho ponořila, nejhorší fyzické stavy přešly. Několik měsíců poté zemřela tato babička z matčiny strany a matka se proměnila. Náš vztah se zlepšil, uvolnil a já jsem „najednou“ nalezla dobrou práci a našla hezký byt. Můj život se teprve rozjel a nabral pěkný směr.“

Tohle je opravdu exemplární příklad takového sestupu Innany do podsvětí. Pluto zde předvedl celý svůj rejstřík a repertoár. Přes sžírající psychické i fyzické stavy a tlaky, přes vlastní psychickou smrt, opuštění a vzdání se všeho starého, se tato žena dostala na svém vnitřním dně, ve vnitřním sklepě, k řešení svých stínových stránek. Toho, co během svého vývoje vytěsnila. Setkala se tam se svými ďábelskými i agresivními stránkami, se svou temnotou a strachem. Protože se jednalo o tranzit Pluta přes Lunu, která koresponduje s mateřstvím, vyjevilo se v konečném efektu také téma matky a babičky, jejich stínová manipulace a kontrola, jíž byla žena zřejmě celý život vystavena, ale vytěsnila to. V okamžiku, kdy došlo k integraci těchto potlačených, nepříjemných rodinných emocí, podsvětní tlaky a deprese zmizely. Když tato žena na popud tranzitu Pluta definitivně přestřihla pupeční šňůru mezi sebou a matkou a odpojila svou identitu od identity matky, mohla přijít na to, kdo je a co by ji bavilo dělat, jaké má své vlastní city a potřeby. Teprve pak se její život mohl znovu rozeběhnout. A podle jejích slov teprve pak získala pocit, že někam patří, našla své vlastní kořeny a začala si budovat nový nezávislý život.

Tranzity Pluta mají tedy zásadní význam pro proměnu našeho emocionálního života i pro vnější seberealizaci ve světě. Když se jeho působení podvolíme a dobrovolně se svlékneme ze staré kůže, přinese nám pravý poklad v podobě zjištění, kdo jsme a kam jdeme. V dalším díle našeho seriálu o transformační krizi se budeme věnovat tranzitům planety Neptun.

Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.

Comments are closed.