Centrum Vědomí – Mgr. Marie Plochová Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

Transformační krize – problémy s diagnostikou – dubnová Meduňka 18

V předešlých článcím jsme si povídali o jednotlivých typech transformačních krizí, jak jsem se s nimi v průběhu své praxe setkávala u klientů. Když ke mně přijde klient s problémy, které ukazují k transformační krizi, považuji však za zásadní nejprve určit, zdali se opravdu jedná o transformační krizi, nebo jde již o nějakou formu onemocnění a dotyčný by měl vyhledat psychiatrickou nebo jinou lékařskou pomoc.

Před více než sedmnácti lety mě v rámci mé astropsychologické poradny kontaktovala jedna paní. Popisovala mi, že má syna, který se chová zvláštně – straní se lidí, uzavírá se do sebe, leží celé dny v posteli a nemůže vylézt, protože je údajně příliš unavený a má proto problém i chodit do školy. Příliš nemluví, je smutný, vypadá velmi sklesle a všichni členové rodiny jsou z jeho chování znepokojeni. Polepil si pokoj černou tapetou. Syn prý popírá, že by se mu něco stalo.

Vzhledem k tomu, že jsem se tehdy právě zabývala tématem transformační krize, popsané příznaky mi jednoznačně zapadaly do toho, že syn prožívá trochu těžší formu transformační krize a v tomto duchu jsem paní i odpověděla. Nabádala jsem ji k tomu, aby syna chápala, že v rámci proměny se zřejmě potřebuje zakuklit a potřebuje klid, že to chce pouze čas, trpělivost a žádnou paniku. Zároveň by bylo dobré pochopit, co od něj proměna chce, a proto jsem synovi doporučila konzultaci u odborníka.

Paní mi ale sdělila, že syn odmítá konzultace u veškerých nabízených psychologů z jejich města, jedině by byl ochoten přijet ke mně na astropsychologickou konzultaci. Domluvili jsme se tedy na osobním setkání a syn přijel sám, bez matky. Předpokládala jsem, že přijde posmutnělý skleslý mladík, který bude mít zájem bádat nad příčinou svých stavů. Jaké však bylo moje překvapení, když mi do ordinace nakráčel zcela dezorientovaný mladík, který si sednul do křesílka a půl hodiny mlčel. Přestože jsem se ho vyptávala na všechno možné, jen hleděl do stěny a zřejmě mu vůbec nevadilo, že na něj mluvím a on mlčí. Možná moje slova ani nevnímal. Po půl hodině mých dotěrných dotazů, jakoby se něco změnilo v okamžiku, kdy jsem mu sdělila, že to nemá cenu a sezení ukončíme. Podíval se do dáli a začal se z něj hrnout nesouvislý tok slov. Působilo to děsivě. Posléze slova nabírala konkrétní obrysy a ukázalo se, že mluví s nějakými „hlasy“, které slyší na stěnách, a které mu dávají protikladné příkazy. Začal něco čmárat na papírek a vypadalo to, že si hlasy usmiřuje. Znervózněl, začal se schovávat pod stůl a tam dál čmáral po papíru. Tyto bludy bral jako plnou realitu, drmolil něco o tom, že ho ty hlasy nechají v klidu jen v pokoji s černými stěnami, ale zde, v bílých stěnách, je v ohrožení.

Pochopila jsem, že tento mladík má zřejmě psychózu a je potřeba jej neprodleně dostat k psychiatrovi. Volala jsem tedy okamžitě jeho matce a předala jí kontakt na kolegyni psychiatričku. Vysvětlila jsem jí, že syn má bohužel vážné psychiatrické onemocnění a je potřeba jej urychleně dopravit k odborníkovi.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, jak je ošemetné posuzovat stav nějakého člověka na dálku, jen z popisu druhé osoby. Paní mi při popisu příznaků syna přesně vyjmenovala všechny znaky transformační krize, ale bohužel nerozpoznala, že je syn úplně mimo sebe a má bludy. Mohlo to souviset s tím, že členové její rodiny spolu příliš nekomunikovali, a ona se tudíž spokojila s tím, že syn nemluví, jen projde z pokoje do pokoje, je tam zalezlý, a z toho si vyvodila, že je smutný, unavený a má depresi. To, co se v něm doopravdy odehrávalo, se provalilo až u mne. Na základě této příhody jsem se tedy rozhodla, že budu ve své praxi minimalizovat konzultace „na dálku“ a kromě Meduňkových astroporaden budu vždy vyžadovat osobní kontakt s dotyčnými osobami, protože jen při osobním kontaktu lze posoudit jejich opravdový stav a fázi vývoje.

Dále jsem si díky této příhodě uvědomila, jak je snadné zaměnit projevy duševního onemocnění za transformační krizi. To mi potvrdila i situace proběhlá o několik let později, kdy mne vyhledala klientka, které v té době opouštěla psychiatrickou léčebnu. Sdělila mi, že před plným vypuknutím své psychózy měla několik měsíců již velmi vážné psychické potíže, ale protože se bála vyhledat psychiatra, pročítala si stále dokola knihy o transformační krizi a utvrzovala se v tom, že „je zdravá“, jen má transformační krizi. Objektivně sama sobě nechtěla přiznat, že její stav je vážnější, protože se bála lékařů a hospitalizace. Nakonec však onemocnění stejně vypuklo v plné síle, ona se ocitla v léčebně, a to jí paradoxně pomohlo.

Samozřejmě, někdy se může stát, že psychóza nebo jiné vážné duševní onemocnění je součástí transformační krize, ovšem dle mých zkušeností je v těchto případech nereálné, aby se z toho dostal dotyčný „sám“, pouze za pomoci knih, meditací, atd.. V těchto případech vždy doporučuji nejdříve absolvovat klasickou psychiatrickou a psychoterapeutickou léčku, tak aby se dotyčný vrátil zpátky ke svému běžnému vnímání. Teprve v okamžiku, kdy si je člověk opravdu vědomý sám sebe a je schopný normální sebereflexe, je možné začít pomocí nějakých metod zpracovávat transformaci.

Jako příklad uvedu jednu klientku, která ke mně jednou přišla na astropsychologickou konzultaci. V horoskopu se ukázalo, že na ni tlačí transformační fáze v souvislosti s ženským a mateřským principem, a bylo by dobré začít na těchto tématech pracovat. Nicméně klientka přišla pouze jednorázově, téma jsem pojmenovali, ale pak jsem ji dlouho neviděla. Jak jsem se posléze dozvěděla, v mezidobí otěhotněla, a po porodu u ní propukla laktační psychóza. Měla silné deprese a přestala vnímat běžnou realitu, pohybovala se jako v snách, dítě nevnímala, nebyla schopná se o ně postarat a nakonec začala mít silné paranoidní pocity a ničila zařízení bytu. Rodina ji tedy nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně, kde se klientka po několika týdnech vrátila ke svému běžnému vnímání. Teprve poté se klientka mohla vrátit domů a naskočila do péče o dítě.

Když jsme s ní při její druhé návštěvě analyzovaly důvody, proč u ní psychóza vypukla a co jí to chtělo říci z hlediska transformace, dospěly jsme k zajímavému závěru. Klientka totiž z hlediska horoskopu procházela transformací ženského mateřského principu, k čemuž v jejím případě patřilo i narození dítěte a její nová role matky. Ukázalo se ale, že její ženský princip byl generačně poškozený. Nezažila bezpodmínečnou mateřskou lásku, ale pouze lásku podmíněnou a spoustu strachu, zdali ji matka bude mít ráda, matka od ní často odcházela a nechávala ji v nejistotě. Po porodu se klientce vyvalila tato nezpracovaná témata v podobě psychotických pocitů a bludů. Díky pobytu v léčebně se však klientka brzy vrátila zpátky k sobě a svému dítěti a posléze mohla i vědomě pracovat na transformaci tím, že si začala uvědomovat tyto souvislosti a léčit své zraněné mateřství a narušený vztah s matkou. Psychóza byla v tomto případě tedy součástí procesu, a i když vypadala děsivě a byla náročná, pomohla klientce si uvědomit své zraněné ženství a dále na něm terapeuticky pracovat.

I takto je tedy možné na vážné duševní onemocnění pohlížet. V některých případech se totiž může jednat o psychózu, která je ve skutečnosti voláním duše po léčení nějakého starého a hlubokého zranění, jenž se v době transformační krize nečekaně vyvalí na povrch.

V příštím dílu seriálu o transformačních krizích si budeme povídat o ukazatelích transformační krize v podobě tranzitů pomalých planet.

 

 

 

 

Comments are closed.