Centrum Vědomí – Mgr. Marie Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Co o nás prozradí spánek a sny – lednová Meduňka 17

Spánek, jakým způsobem spíme, zdali se nám zdají sny a jaké, o nás psychologicky prozrazuje více, než bychom si možná mysleli. Pokud se podíváme na spánek z terapeutického pohledu, jedná se o schopnost se úplně uvolnit a odevzdat, vzdát se svého ega a otevřít se nevědomí. Tímto zdravým propojením s hlubšími nevědomými vrstvami také člověk získává sílu a vyživuje se z původního zdroje zdraví. Zdravý spánek, kdy si lehneme a během několika minut usneme, ukazuje na to, že umíme opravdu být v přítomnosti a jsme v kontaktu se svým tělem. Otevření se nevědomí a opravdové uvolnění se projevuje také tím, že během spánku máme sny, které nám přinášejí poselství o dění v našem nevědomí a promlouvají k nám symbolickým způsobem. Více zde →

18.2.2017
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Vánoce coby zátěžová zkouška – prosincová Meduňka 16

Období vánoc je pro někoho důležité z pohledu zimního slunovratu, pro někoho z pohledu narození Ježíše Krista, pro někoho z pohledu Štědrého dne, obdarovávání a setkávání blízkých a rodiny. Tak či onak, málokdo dokáže projít tímto obdobím nepoznamenán přípravami, nakupováním dárků a chystáním oslav. Proto vždy před vánocemi i po vánocích mnoho z mých stálých i jednorázových klientů řeší vliv vánoc na svou psychiku. Někteří jsou kolem vánoc psychicky rozhozeni pod vlivem tlaku různých očekávání, někteří kolabují pod náporem povinností a práce v domácnosti a některým vánoce aktivují jejich staré negativní vánoční zážitky z původní rodiny. Výsledkem pak bývají vánoční svátky strávené v totální vyčerpanosti, fyzické i psychické. Z mého pohledu se tedy rozhodně nedá říci, že jsou vánoce pouze svátky klidu a míru, naopak, jsou zátěžovou zkouškou na psychiku i na tělo. A pokud patříte k těm, jichž se tato zátěž nedotýká, určitě si můžete gratulovat.

Více zde →

18.2.2017
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – listopadová Meduňka 16

Dotaz čtenářky Jany:

Pocházím z dvojčat – moje sestra a já jsme vyrůstaly bez otce, pouze s maminkou, otce jsme nikdy nepoznaly. Se sestrou jsme vždy tvořily “uzavřenou jednotku”. Ve věku našich asi sedmi let si maminka našla přítele, mě často bil, v mých 12 letech se rozešli. Na střední škole jsme se sestrou studovaly každá jinde, a ve druháku nastal pro mě životní zvrat: něco špatného jsem snědla a začalo to: průjmy, bolesti břicha, nemohla jsem moc jíst,… tento stav trval několik dní, týdnů,…pokusila jsem se poté znova chodit do školy, ale bála jsem se, že mi zase bude špatně. Bála jsem se, pořád. Úplně jsem přestala vycházet z domu, byla jsem totálně mimo. Měla jsem šílené deprese. Byla jsem hospitalizována v nemocnici, stala se ze mě naprostá troska, jako tělo bez duše, pořád jsem plakala, nemluvila jsem, nejedla jsem. Byla mi diagnostikována mentální anorexie. Po obtížích ve studiu a změně školy, nakonec ve vzdělání pokračuji na VŠ. Jsem ale asociální extrémní introvert, jsem velmi plachá a extrémně stydlivá. Nemám přátele, těžko někomu důvěřuji. Již jedenáct let navštěvuji psychiatrii, beru antidepresiva a další medikamenty na snížení úzkostí. Moje diagnóza je těžká úzkostně – fobická porucha, a další. Jsem zmatená – nevím, jaký je měsíc, jaké je roční období. Jsem extrémně úzkostná, pořád se bojím. Ke všemu mi před nedávnem zemřela maminka, která byla jediný člověk, který celou dobu při mě stál. Teď jsem úplně sama, na sestru nemůžu spoléhat. Nikdy jsem neměla žádný vztah, mužů se bojím, nemám zájem o navazování vztahů, i když si někdy občas představím, jaké to asi je, když vás někdo miluje… Moje jediná otázka, která mi pořád zní v hlavě: Proboha, co se mnou bude? Jakým směrem bych se měla nasměrovat v životě? Jak mohu najít sama sebe? (Naprosto jsem sama sebe a své tužby upozadila.) Co mám v mém životě za poslání? (Momentálně v ničem v mém životě nenacházím smysl.)

Čtenářka Jana se narodila 4.12.1988 v Praze v 6:37 hodin

Více zde →

18.2.2017
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – říjnová Meduňka 16

Dotaz čtenářky Barbory:

Od roku 2006 se “léčím” s periodickými depresemi, které se opakují na jaře a na podzim – střídavě a kontrolovaně užívám nebo neužívám antidepresiva. Na podzim roku 2011 se mi narodil první syn a já strávila 2 měsíce(!) v psychiatrické léčebně s poporodní depresí. Na jaře 2016 se narodil druhý syn a já byla opět hospitalizovaná, tentokrát tři týdny. Nyní jsem s oběma doma, ale zažívám pořád hrozné stavy a nevidím světlo na konci tunelu. V nejakutnější fázi cítím příšerný, naprosto paralyzující strach, který mě nutí k tomu, že se automaticky spustí můj dysfunkční obranný mechanismus – začnu hledat únik. Vždy docházím k tomu, že jediným východiskem z celé situace je prostě nebýt (zároveň ale vím, že si nedokážu nic udělat). Jsem prostě v totálním šoku, začnou se vynořovat myšlenky, že kvůli mě obě děti umřou, protože jim nezvládnu ani dát najíst a za tím je hluboké přesvědčení, že jsem na tomto světě za trest, že tu být nechci (tyto pocity mám od dětství, kam až si pamatuju). Mám úplně ze všeho strach: dojít nakoupit, vypravit syna do školky, vstát v noci na krmení, uvařit oběd: prostě všechno. Je pro mě neskutečně vyčerpávající k čemukoliv se přinutit a tu činnost dokončit. Mám u toho i tělesné projevy – hodně mě pálí ruce, mám průjem a k tomu cítím tlak na prsou. O tom, že bych zažívala nějaký pocit štěstí nebo radosti nemůže být ani řeč. Prostě před sebou místo dvou krásných, zdravých, úžasných dětí vidím obrovský úkol, který nedokážu splnit. Byla jsem plánované a chtěné dítě. Rodiče se brali z lásky po několika měsíční známosti, z období raného dětství si nevybavuji žádné mimořádné hádky ani jiné náročné situace, žádná velká traumata se mi nestala nebo si je nevybavuji. Pro mě osobně bylo velkým zásahem až narození bratra, na kterého jsem silně žárlila. Můj vlastní porod byl dlouhý a náročný, v porodnici jsem zůstala déle asi o týden kvůli zánětu očí a asi tři dny po propuštění jsem byla znovu hospitalizovaná – mamka se mnou byla až od druhého dne. Zajímalo by mě, jakou terapii zvolit, abych dokázala mé hrozné stavy odblokovat.

Čtenářka Barbora se narodila 26. 8. 1982 ve 12:23 v Českém Krumlově

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Jak lépe komunikovat sama se sebou – zářijová Meduňka 2016

Komunikace je velké téma nás všech a já se každý den znovu přesvědčuji, že v této oblasti máme všichni na čem pracovat. Komunikace má mnoho úrovní – kupříkladu můžeme hovořit o komunikaci vnitřní sama se sebou, komunikaci slovní i mimoslovní s druhými lidmi, o komunikaci energetické se sebou, s ostatním světem zvířat, rostlin, přírody a dalších duchovních sil, atd.. V tomto článku bych se ráda zaměřila na první úroveň, kterou považuji za vstupní bránu ke zdravému spokojenému životu a s níž má bohužel mnoho lidí problém.

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – srpnová Meduňka 2016

Dotaz čtenáře Františka:

Prosím o pomoc s problémem. Nemám sebevědomí, jen strach z nových neznámých věcí. Byli jsme vychováváni, že musíme poslouchat, nikde nevyčuhovat. Otec se také všeho bál. Jsem stydlivý, začínám být podrážděný, vzteklý. Na rodinné konstelaci mi řekli, že ze mě vyzařuje nějaká negativní energie. A protože otec byl takový dominantní, neprojevil city, lásku, někdy až hrubý, tak já jsem si řekl, že takový nebudu, a prý jsem proto přeťal mužskou energii v našem rodě. Chybí mi láska, manželka tvrdí, že mi ji nahradit nemůže. Potřebuji se pochlapit, nezvládám psychicky nemocnou manželku, v zaměstnání nový provoz, hlavně v noci. Mám problémy se soustředěním, všechno mi strašně dlouho trvá, než pochopím a zareaguji. Když mě čeká cesta autem nebo noční v práci, tak mě ten strach pronásleduje už dvě noci předem, vzbudím se a už neusnu. Vyzkoušel jsem rodinné konstelace, Bachovy esence se také minuly účinkem, beru kapičky od dr. Jonáše. Zkouším autosugesci z čchi kungu, ale to vydrží chvilku, pak ty myšlenky stejně přijdou. Nejhorší je, že mě stále píchá u srdce, to začalo ve 13letech. Lékaři nic nenašli. Těžko se mi dýchá. K psycholožce chodím už 15let. Nejvíc se neshodneme s manželkou, neustále něco emotivně řeší, a přibývají jí další nemoci, ale ke mě cítí odpor, a stále na mě něco vidí.

Čtenář František se narodil 29.3.1970 ve 21:15 hod v Českých Budějovicích.

Odpověď astropsycholožky:

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – červencová Meduňka 2016

Dotaz čtenářky Veroniky:

Přestože jsem klasická lékařka, věřím v psychosomatický původ chorob. Přibližně v roce 1997-98 jsem postupně téměř přišla o vlasy, vypadalo mi zhruba 50 procent vlasů, a tento stav trvá až do současnosti. Nahoře na hlavě mám vlasů méně, jen asi 15 vlasů na cm2. Kdysi jsem měla záviděníhodnou hřívu a nyní…. Ráda bych přišla na to, kde je příčina. Jsem druhé žijící dítě mých rodičů, ale můj otec údajně není mým biologickým otcem, dozvěděla jsem se to od matky ve 14 letech, že matka otci byla nevěrná a on věděl, že nejsem jeho biologická dcera. Nechtěla jsem to tehdy připustit, choval se ke mně hezky. Vztah rodičů byl horší než zlý, většinou se to připisovalo otcovu pozitivnímu vztahu k alkoholu. Dětství – nebýt hádek rodičů – bylo celkem fajn, byla jsem introvert a stále jsem byla s babičkou. V rodině mě jako benjamínka dost rozmazlovali. Pro vrozenou dysplázii kyčelního kloubu (ze strany biologického otce) jsem často pobývala v nemocnicích. Období ztráty vlasů – bylo to již dávno, ale vždy se mi to spojuje s tím, že jsem byla studentkou 2. ročníku lékařské fakulty a velmi jsem se bála, že nezvládnu některé zkoušky, zvlášť anatomii. I proto jsem ztrátu vlasů vždy připisovala nadměrnému stresu. Zároveň jsem se v té době šíleně, bezhlavě zamilovala, ale nic z toho nebylo, zato srdce jsem měla zlomené dlouho, předlouho…

Čtenářka Veronika se narodila 16.3.1977 v 11,10 ve Vranově nad Teplou

Odpověď astropsycholožky:

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Domov a hledání identity – červnová Meduňka 2016

Všichni víme, jak zásadní vliv na formování našich životů má náš domov, naše rodina původní i současná, naše kořeny a místo, kde žijeme. To, jací jsme lidé, zda si věříme či nikoliv a jak se chováme, závisí do velké míry na tom, jak jsme se cítili ve svých domovech a se svými rodiči. Z astropsychologického pohledu souvisí téma domova s Lunou, která symbolizuje nejen náš fyzický příbytek, ale koresponduje především s naším psychologickým hnízdem, z něhož jsme se vyklubali a kde jsme získali původní citovou i fyzickou výživu. Zdravá Luna vytváří ten pravý pelíšek, ve kterém se můžeme úplně uvolnit, a do kterého se můžeme schovat a najít v něm bezpečné podporující útočiště. Postavení Luny ukazuje také na to, zdali jsme se již od prenatálního období mohli plně spolehnout na lásku našich rodičů, jestli jsme se mohli s důvěrou oddat do jejich péče a důvěřovat jim. Pokud se nám rodiče snažili porozumět, vcítit do našich potřeb a uspokojit je, jsme pak jako dospělí lidé zakotvení sami s sobě, vnímáme své potřeby, emoce, následujeme je a vyjadřujeme své názory. Víme posléze, kdo jsme a stojíme si sami za sebou.

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – květnová Meduňka 2016

Dotaz čtenářky Jany:

Mám problémy v partnerských vztazích. Vyrůstala jsem bez otce a moje máma měla velmi negativní vztah, asi vlivem špatné zkušenosti, k ostatním mužům, a pak už nikdy žádného muže nepustila do svého života. Svého otce jsem poznala až ve 24 letech, náš vztah byl jako na houpačce, chvíli dobrý, chvíli špatný. Před 3 lety jsem porodila dceru, kterou bohužel stihl stejný osud jako mě, taky vyrůstá bez táty a navíc je ještě z jeho strany nechtěným dítětem, nutil mě do potratu, já jsem nešla – to byl také důvod, proč jsme šli od sebe. Já měla ve vztazích skoro vždycky problémy, snažila jsem se ale na sobě pracovat, chodila jsem na nejrůznější sebepoznávací semináře a terapie, a ve 34 jsem potkala muže, se kterým jsme si opravdu dobře rozuměli a měli jsme se rádi, plánovali jsme svatbu, ale v 38 letech můj partner náhle zemřel. Byla to hrozná rána. Rok na to jsem poznala dalšího partnera, otce svojí holčičky. Přestěhovala se k němu, vzdala se všeho, co jsem v životě dosáhla. Když jsem otěhotněla, byl to pro mě zázrak, partner se však neradoval jako já a začalo pravé peklo, šli jsme od sebe a letos v létě jsme se definitivně rozešli. Mě to hodně trápí, hlavně když vidím dcerku, jak je mu strašně podobná a on ji nechce vůbec vídat. Se všemi jeho příbuznými jsme v kontaktu, jsou na malou zvědaví, on ne. V důsledku toho jsem celá zablokovaná, stažená, rozhozená, mám i problémy se srdcem, nedokážu si představit, že bych někdy do svého života pustila dalšího muže, i když bych to moc chtěla. Potřebovala bych poradit, jak se můžu zbavit úzkosti a strachu z partnerských vztahů?

Čtenářka Jana se narodila 1.9. 1971 ve 2:45 min v Kroměříži

Odpověď astropsycholožky:

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – dubnová Meduňka 2016

Dotaz čtenářky Pavlíny:

Moc prosím o radu ohledně zdravotních potíží. Od malička jsem byla úzkostná, vystrašená a plačtivá. Hodně jsem se bála smrti a nemocí. Vyrůstala jsem v pečující rodině, přesto jsem měla lepší vztahy s maminkou a táty jsem se spíše bála, protože jsem neměla ráda jeho přísnou výchovu. Vypěstovala jsem si závislost na mamince a strach se od ní hnout po celé dětství a dospívání. Postupem času jsem se se svými stavy musela naučit žít a chvíli jsem brala i nějaká antidepresiva, která jsem později vysadila. Téměř dva roky se mi motá hlava a lékaři na nic nepřišli a přisuzují to stresu či výšce, páteři…. Já se však ale necítím zdravá a cítím se nejistá a smutná, nebaví mě život, když je mi pořád takhle. Při jakémkoliv stresu se to okamžitě zhoršuje a trvá to týdny, než se to zase trochu dá do pořádku. Jakékoliv větší změny mě ihned vykolejí a zase začne motání. Zkoušela jsem různé detoxikace, čínskou medicínu, změnu stravy, atd., ale výsledek se jaksi stále nedostavil. Nevím už, co dělám špatně, nebo čím bych si mohla pomoci. Začínám to přisuzovat tomu, že jsem až nezdravě závislá na rodině, možná trpím syndromem pětiletého dítěte, které je uvězněné v dospělém těle. Podle rodičů jsem byla dítě chtěné. Porod byl komplikovaný, narodila jsem se přiškrcená pupeční šňůrou ve zkažené plodové vodě a císařským řezem. Maminka mě potom nemohla kojit, protože měla nějaké záněty.

Čtenářka Pavlína se narodila 2.12.1990 v Táboře ve 21 hodin

Odpověď astropsycholožky:

Více zde →