Centrum Vědomí – Mgr. Marie Plochová Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – červencová Meduňka 17

Dotaz čtenářky Jaroslavy:

Prosím o radu ohledně vztahu k mým rodičům. Jsem prvorozená dcera, údajně dítě plánované a chtěné, ale já to tak ve své duši necítím, hlavně ve vztahu k matce. U ní mám pocit, že svým narozením jsem ji připravila o pozornost jejího manžela, mého otce. Rodiče se měli rádi a byli rodinně založení. Cítím však, že se mi nikdy od rodičů nedostalo tolik emocionální a duševní podpory, kterou jsem jako citlivý člověk potřebovala. Momentálně tím nedostatkem ve svém životě trpím a projevuje se to v různých oblastech – lidem nedůvěřuji, ze společnosti jiných lidí mám často strach, radši jsem sama, mám nízké sebevědomí a často se nedokážu správnými slovy ubránit. Tuto situaci umocňuje fakt, že jsem od mého roka začala navštěvovat jesle, a protože jsem byla nemocná, ve třech letech jsem se ocitla sama bez rodičů v léčebném zařízení. Moje matka na mě téměř nikdy neměla čas, vždy pro ní byla přednější domácnost a všechno ostatní. Když jsem si s ní chtěla popovídat, odbyla mě. Cítila jsem se sama, bez nikoho, kdy by mi dokázal poskytnout potřebnou oporu. Otec byl přístupnější, snažil se nám s bratrem věnovat, ale kvůli zdravotním problémům bratra se pozornost přenesla jen na něj a já byla jakoby bez obou rodičů. Nyní je mezi mými rodiči a mnou velký odstup a já si kladu otázku: kde se stala chyba, kde to vězí a co se vlastně mezi mnou a rodiči stalo? Nekřivdím svým rodičům? Nejsem moc přecitlivělá a nevysvětluji si ty věci špatně? Měla bych to brát s nadhledem? Pochybuji o sobě i vlastních pocitech a dostávám se do začarovaného kruhu, ze kterého neumím vyjít ven.

Čtenářka Jaroslava se narodila 20.06.1983 v Nových Zámcích, v 00:10 hod. po půlnoci. Více zde →

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – květnová Meduňka 17

Dotaz čtenářky Petry:

Uvědomuji si provázanost mého dětství s mým současným psychický stavem. Byla jsem druhé dítě mé matky po mém o šest let starším bratrovi, každý máme jiného otce. Často jsem slýchávala, že kdyby se jí narodil další kluk, tak by ho snad nechala v porodnici, stejně jako že jsem jí dala při porodu opravdu pořádně zabrat. Má matka byla velmi úzkostná, až patologicky se o mne bála, ve výchově byla velmi perfekcionistická a pedantská, náročná, začala se u ní postupně projevovat obsedantní porucha. Jakmile nebylo něco podle jejích představ, propukala v agresi a vztek, který se střídal s pláčem a hysterií s výčitkami, že jsme jí zničili život, že jí máme na svědomí a že se jí budeme dívat do hrobu. Trpěla vážnými psychickými problémy spojenými s poruchou osobnosti. S matkou jsem se často hádala a zastávala se táty, který musel snášet řadu příkoří, na druhou stranu byly i chvíle, kdy se matka cítila dobře, a pak byla velmi milá a přátelská, měla náhled na své chování, projevovala nám všem velkou lásku a byla velmi nešťastná ze svého chování. Začala jsem k ní mít ambivalentní vztah – milovala jsem ji a na druhou stranu jsem jí nenáviděla. Od malička jsem cítila, že její láska je vždy něčím podmíněná. Zhruba před třemi lety se u mne vyskytla první panická ataka, jsem úzkostná, trpím různými fobiemi, které mi značně komplikují život a připadám si jako vězeň v svém vlastním těle. Paradoxně jsme právě já tou, u které mnozí hledají pomoc a podporu, protože jí tak samozřejmě dávám. Až jsem se z toho dostala na úplné dno. Ráda bych pochopila podstatu svých úzkostí a panické poruchy, která mi poslední tři roky dost komplikuje život, resp. si myslím, že problém bude mít kořeny někde v minulosti a zůstal ve mne nezpracovaný pocit ohrožení z dětství. Potřebovala bych se nějak očistit, odstřihnout a nevím úplně jak na to.

Čtenářka Petra se narodila 19.2. 1980 ve 21.40 na Kladně. Více zde →

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – dubnová Meduňka 17

Milí čtenáři, tato astroporadna bude trochu netradiční. Bude to ukázka toho, co všechno se může stát, když se odhodláte zveřejnit zde svůj dotaz. Popíšu vám příběh paní Veroniky ze Slovenska, jejíž dotaz jsme zveřejnili v červencové Meduňce loňského roku. Více zde →

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – březnová Meduňka 17

Dotaz čtenáře Jiřího:

Mám pořád osobní zdravotní problémy – lymská borelioza, únava, smutek na duši a pocit vyčerpanosti – a nevím už, kde hledat pomoc. Vzhledem k tomu, že jsem unavený a vyčerpaný, tak nemohu ani moc pracovat, vlastně skoro vůbec, a nemám moc finančních prostředků. Jinak jsem rozvedený a mám dvě děti. Jakýkoliv sebemenší stres mě uvede do stavu, kdy nejsem schopný nic dělat. Mám někdy i stavy panické a nemohu moc cestovat, což jsem před rozvodem činil moc rád. Hlavně k moři a do exotických zemí. Dnes jsem nejradši v ústraní a snažím se ničím nezatěžovat. Hledám oporu u andělů a těch tam nahoře, jsem věřící. Nejvíc mě trápí smutek na duši a úzkostné stavy. Léky neberu nechci nic brát. Když jsem byl malý kluk, tak můj táta měl problémy s alkoholem a já se táty bál. Také mi tak nějak chyběla láska, i když moje maminka mi ji dávala a dává do dnes. Budu moc rád za váš rozbor.

Čtenář Jiří se narodil 14.10.1973 v Litomyšli v 16:30. Více zde →

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – únorová Meduňka 17

Dotaz čtenářky Kateřiny:

Mám velmi komplikovaný vztah s matkou a znovu s ní teď musím bydlet ve stejné domácnosti, spolu s mým manželem. Matka je vdova. Moc se snažím s ní vycházet a čím víc se snažím, tím je to horší. Moje máma je negativní, sotva vstane, hned si stěžuje, nadává, a mě se snaží přesvědčovat, že jsem naštvaná a neklape mi to s manželem, že to přece vidí. Manželství máme s mužem po deseti letech krásné, a spíš mi připadá, že mi ho moje vlastní matka nepřeje. Moc mě to zraňuje. Chybí mi její láska, ocenění. Otec již nežije, ale celý život se ke mě choval s despektem, protože jsem jenom ženská. Otec byl alkoholik, většinou byl v práci nebo v hospodě. V dětství mě otec začal zneužívat, a vygradovalo to v mé pubertě. V té době mě máma vůbec neposlouchala, nebrala mě vážně, když jsem jí to řekla. Když už jsem se jí s něčím svěřila, tak to vždy obrátila proti mně a pokousala mě. Matka mě naprosto vysává, a mě přesto moc mrzí, že to nefunguje. V posledních dnech vytanulo opět téma zneužívání, a to po 20ti letech. Máma reagovala tak, že jsem jí všechno měla říct hned a proč jsem to neudělala, vzbudila ve mně pocity viny. Měla jsem pocit, že ji to říkám poprvé, že mě před těmi 20ti lety vůbec neposlouchala. Sama mi řekla, že si nemyslela, že to bylo vážné. Nevím, jak může být sexuální zneužívání vlastním otcem nevážné. Můj hlavní dotaz – Jak se mám k vlastní matce chovat? Mám se vůbec snažit si s ní vybudovat nějaký vztah, když ho celý život máme tak mizerný? Jde to vůbec, když neslyším nic jiného než jen výčitky?  Mám se smířit s tím, že nikdy nebudu mít maminku, kterou bych potřebovala?

Čtenářka Kateřina se narodila 20.2.1980,  kolem 17:00, v Ostravě – Vítkovicích.

Více zde →

21.1.2018
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Co o nás prozradí spánek a sny – lednová Meduňka 17

Spánek, jakým způsobem spíme, zdali se nám zdají sny a jaké, o nás psychologicky prozrazuje více, než bychom si možná mysleli. Pokud se podíváme na spánek z terapeutického pohledu, jedná se o schopnost se úplně uvolnit a odevzdat, vzdát se svého ega a otevřít se nevědomí. Tímto zdravým propojením s hlubšími nevědomými vrstvami také člověk získává sílu a vyživuje se z původního zdroje zdraví. Zdravý spánek, kdy si lehneme a během několika minut usneme, ukazuje na to, že umíme opravdu být v přítomnosti a jsme v kontaktu se svým tělem. Otevření se nevědomí a opravdové uvolnění se projevuje také tím, že během spánku máme sny, které nám přinášejí poselství o dění v našem nevědomí a promlouvají k nám symbolickým způsobem. Více zde →

18.2.2017
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Vánoce coby zátěžová zkouška – prosincová Meduňka 16

Období vánoc je pro někoho důležité z pohledu zimního slunovratu, pro někoho z pohledu narození Ježíše Krista, pro někoho z pohledu Štědrého dne, obdarovávání a setkávání blízkých a rodiny. Tak či onak, málokdo dokáže projít tímto obdobím nepoznamenán přípravami, nakupováním dárků a chystáním oslav. Proto vždy před vánocemi i po vánocích mnoho z mých stálých i jednorázových klientů řeší vliv vánoc na svou psychiku. Někteří jsou kolem vánoc psychicky rozhozeni pod vlivem tlaku různých očekávání, někteří kolabují pod náporem povinností a práce v domácnosti a některým vánoce aktivují jejich staré negativní vánoční zážitky z původní rodiny. Výsledkem pak bývají vánoční svátky strávené v totální vyčerpanosti, fyzické i psychické. Z mého pohledu se tedy rozhodně nedá říci, že jsou vánoce pouze svátky klidu a míru, naopak, jsou zátěžovou zkouškou na psychiku i na tělo. A pokud patříte k těm, jichž se tato zátěž nedotýká, určitě si můžete gratulovat.

Více zde →

18.2.2017
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – listopadová Meduňka 16

Dotaz čtenářky Jany:

Pocházím z dvojčat – moje sestra a já jsme vyrůstaly bez otce, pouze s maminkou, otce jsme nikdy nepoznaly. Se sestrou jsme vždy tvořily “uzavřenou jednotku”. Ve věku našich asi sedmi let si maminka našla přítele, mě často bil, v mých 12 letech se rozešli. Na střední škole jsme se sestrou studovaly každá jinde, a ve druháku nastal pro mě životní zvrat: něco špatného jsem snědla a začalo to: průjmy, bolesti břicha, nemohla jsem moc jíst,… tento stav trval několik dní, týdnů,…pokusila jsem se poté znova chodit do školy, ale bála jsem se, že mi zase bude špatně. Bála jsem se, pořád. Úplně jsem přestala vycházet z domu, byla jsem totálně mimo. Měla jsem šílené deprese. Byla jsem hospitalizována v nemocnici, stala se ze mě naprostá troska, jako tělo bez duše, pořád jsem plakala, nemluvila jsem, nejedla jsem. Byla mi diagnostikována mentální anorexie. Po obtížích ve studiu a změně školy, nakonec ve vzdělání pokračuji na VŠ. Jsem ale asociální extrémní introvert, jsem velmi plachá a extrémně stydlivá. Nemám přátele, těžko někomu důvěřuji. Již jedenáct let navštěvuji psychiatrii, beru antidepresiva a další medikamenty na snížení úzkostí. Moje diagnóza je těžká úzkostně – fobická porucha, a další. Jsem zmatená – nevím, jaký je měsíc, jaké je roční období. Jsem extrémně úzkostná, pořád se bojím. Ke všemu mi před nedávnem zemřela maminka, která byla jediný člověk, který celou dobu při mě stál. Teď jsem úplně sama, na sestru nemůžu spoléhat. Nikdy jsem neměla žádný vztah, mužů se bojím, nemám zájem o navazování vztahů, i když si někdy občas představím, jaké to asi je, když vás někdo miluje… Moje jediná otázka, která mi pořád zní v hlavě: Proboha, co se mnou bude? Jakým směrem bych se měla nasměrovat v životě? Jak mohu najít sama sebe? (Naprosto jsem sama sebe a své tužby upozadila.) Co mám v mém životě za poslání? (Momentálně v ničem v mém životě nenacházím smysl.)

Čtenářka Jana se narodila 4.12.1988 v Praze v 6:37 hodin

Více zde →

18.2.2017
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Astroporadna – říjnová Meduňka 16

Dotaz čtenářky Barbory:

Od roku 2006 se “léčím” s periodickými depresemi, které se opakují na jaře a na podzim – střídavě a kontrolovaně užívám nebo neužívám antidepresiva. Na podzim roku 2011 se mi narodil první syn a já strávila 2 měsíce(!) v psychiatrické léčebně s poporodní depresí. Na jaře 2016 se narodil druhý syn a já byla opět hospitalizovaná, tentokrát tři týdny. Nyní jsem s oběma doma, ale zažívám pořád hrozné stavy a nevidím světlo na konci tunelu. V nejakutnější fázi cítím příšerný, naprosto paralyzující strach, který mě nutí k tomu, že se automaticky spustí můj dysfunkční obranný mechanismus – začnu hledat únik. Vždy docházím k tomu, že jediným východiskem z celé situace je prostě nebýt (zároveň ale vím, že si nedokážu nic udělat). Jsem prostě v totálním šoku, začnou se vynořovat myšlenky, že kvůli mě obě děti umřou, protože jim nezvládnu ani dát najíst a za tím je hluboké přesvědčení, že jsem na tomto světě za trest, že tu být nechci (tyto pocity mám od dětství, kam až si pamatuju). Mám úplně ze všeho strach: dojít nakoupit, vypravit syna do školky, vstát v noci na krmení, uvařit oběd: prostě všechno. Je pro mě neskutečně vyčerpávající k čemukoliv se přinutit a tu činnost dokončit. Mám u toho i tělesné projevy – hodně mě pálí ruce, mám průjem a k tomu cítím tlak na prsou. O tom, že bych zažívala nějaký pocit štěstí nebo radosti nemůže být ani řeč. Prostě před sebou místo dvou krásných, zdravých, úžasných dětí vidím obrovský úkol, který nedokážu splnit. Byla jsem plánované a chtěné dítě. Rodiče se brali z lásky po několika měsíční známosti, z období raného dětství si nevybavuji žádné mimořádné hádky ani jiné náročné situace, žádná velká traumata se mi nestala nebo si je nevybavuji. Pro mě osobně bylo velkým zásahem až narození bratra, na kterého jsem silně žárlila. Můj vlastní porod byl dlouhý a náročný, v porodnici jsem zůstala déle asi o týden kvůli zánětu očí a asi tři dny po propuštění jsem byla znovu hospitalizovaná – mamka se mnou byla až od druhého dne. Zajímalo by mě, jakou terapii zvolit, abych dokázala mé hrozné stavy odblokovat.

Čtenářka Barbora se narodila 26. 8. 1982 ve 12:23 v Českém Krumlově

Více zde →

2.10.2016
by Marie
Komentáře nejsou povoleny

Jak lépe komunikovat sama se sebou – zářijová Meduňka 2016

Komunikace je velké téma nás všech a já se každý den znovu přesvědčuji, že v této oblasti máme všichni na čem pracovat. Komunikace má mnoho úrovní – kupříkladu můžeme hovořit o komunikaci vnitřní sama se sebou, komunikaci slovní i mimoslovní s druhými lidmi, o komunikaci energetické se sebou, s ostatním světem zvířat, rostlin, přírody a dalších duchovních sil, atd.. V tomto článku bych se ráda zaměřila na první úroveň, kterou považuji za vstupní bránu ke zdravému spokojenému životu a s níž má bohužel mnoho lidí problém.

Více zde →