Centrum Vědomí – Mgr. Marie Hlávková

astropsychologie, terapie, kraniosakrální biodynamika

Astroporadna – květnová Meduňka 17

Dotaz čtenářky Petry:

Uvědomuji si provázanost mého dětství s mým současným psychický stavem. Byla jsem druhé dítě mé matky po mém o šest let starším bratrovi, každý máme jiného otce. Často jsem slýchávala, že kdyby se jí narodil další kluk, tak by ho snad nechala v porodnici, stejně jako že jsem jí dala při porodu opravdu pořádně zabrat. Má matka byla velmi úzkostná, až patologicky se o mne bála, ve výchově byla velmi perfekcionistická a pedantská, náročná, začala se u ní postupně projevovat obsedantní porucha. Jakmile nebylo něco podle jejích představ, propukala v agresi a vztek, který se střídal s pláčem a hysterií s výčitkami, že jsme jí zničili život, že jí máme na svědomí a že se jí budeme dívat do hrobu. Trpěla vážnými psychickými problémy spojenými s poruchou osobnosti. S matkou jsem se často hádala a zastávala se táty, který musel snášet řadu příkoří, na druhou stranu byly i chvíle, kdy se matka cítila dobře, a pak byla velmi milá a přátelská, měla náhled na své chování, projevovala nám všem velkou lásku a byla velmi nešťastná ze svého chování. Začala jsem k ní mít ambivalentní vztah – milovala jsem ji a na druhou stranu jsem jí nenáviděla. Od malička jsem cítila, že její láska je vždy něčím podmíněná. Zhruba před třemi lety se u mne vyskytla první panická ataka, jsem úzkostná, trpím různými fobiemi, které mi značně komplikují život a připadám si jako vězeň v svém vlastním těle. Paradoxně jsme právě já tou, u které mnozí hledají pomoc a podporu, protože jí tak samozřejmě dávám. Až jsem se z toho dostala na úplné dno. Ráda bych pochopila podstatu svých úzkostí a panické poruchy, která mi poslední tři roky dost komplikuje život, resp. si myslím, že problém bude mít kořeny někde v minulosti a zůstal ve mne nezpracovaný pocit ohrožení z dětství. Potřebovala bych se nějak očistit, odstřihnout a nevím úplně jak na to.

Čtenářka Petra se narodila 19.2. 1980 ve 21.40 na Kladně.

Odpověď astropsycholožky:

Paní Petro, je skvělé, že si hodně věcí o svém náročném dětství uvědomujete. Máte tak náhled na možné příčiny vašich současných potíží, a to považuji za první důležitý krok. Pojďme se ale na celou situaci ještě podívat z pohledu horoskopu. Když jste se narodila, na prvním místě v horoskopu, hned vedle Ascendentu v 1.domě, stála planeta Pluto. Tuto konstelaci bych symbolicky přirovnala k následujícímu obrazu: Těšíte se na svět, užuž vylézáte s dělohy a předpokládáte, že tam venku na vás budou čekat láskyplné dlaně a vřelé přijímající pohledy matky a otce. Ale místo toho na vás tyto dlaně hodí těžký kámen a vy máte pocit, že se vás pokouší rozdrtit a zlikvidovat, zlomit a totálně přizpůsobit, vzbudit ve vás pocity viny a pocit, že jste špatná. O pravé lásce nemůže být bohužel ani řeč, jste v šoku, ztuhlá a jenom bojujete o přežití. I takto je bohužel možné vyložit Pluto na Ascendentu v 1.domě.

Pocit ohrožení vyplývající z této konstelace bývá všudypřítomný, obzvláště pokud je ještě Pluto napěťově navázáno na další osobní planety, v tomto případě na Lunu a Venuši. Luna i Venuše symbolizují dva aspekty velkého ženského principu a pokud jsou obě poškozeny Plutem, je jasné, že generačně ve vaší rodině utrpěl především právě mateřský a ženský princip. Vaše psychicky nemocná matka byla zřejmě pouze vrcholkem ledovce táhnoucího se poškození ženského principu, z předchozích generací. Zřejmě se v ženských liniích mezi ženami spíše bojovalo než citlivě pečovalo, možná byly ponižované, degradované, považované za „méněcennou rasu“ či zneužívané a znásilňované (Pluto/Luna/Venuše). To je samozřejmě velmi smutné a je dobré tyto skutečnosti prozkoumávat a připouštět si je. Generační řetězec ženského zranění se může táhnout do hluboké minulosti a vy jste momentálně zřejmě ta jediná, která by s tím mohla alespoň trochu hnout a setřást ze sebe toto temné břemeno. A možná jsou to právě ony nepříjemné psychické příznaky, které vás nutí na sobě začít pracovat, a tím pádem léčit i tu řadu zmasakrovaných a polomrtvých žen před vámi, které zřejmě samy nepoznaly pravou lásku mateřskou, rodičovskou (Luna) ani partnerskou (Venuše).

Pluto však není pouze obávaná temná planeta, ale i velmi silný lékař a léčitel. Jeho intenzivní léčení však může nastat pouze za předpokladu, že si člověk začne postupně připouštět všechny bolavé emoce, které po cestě ve svém těle nastřádal. Ano, to souvisí především se zdravým soucitem se sebou a schopností nad sebou zaplakat. Zaplakat nad tím, jak jste to měla jako dítě těžké, že jste nedostávala lásku, kterou jste potřebovala, neměla jste doma pocit bezpečí, všude jen číhalo ohrožení, a především od vlastní matky. Plačte nad tím, že jste neměla u matky útulný pelíšek a nemohla jste se k ní bezpečně přitulit. Začněte sestupovat do těch starých vrstev ztuhlosti, strachu a stažení. Samozřejmě je dobré, když vás na této cestě bude doprovázet zkušený terapeut. A když se nebudete bát hledět do temnoty a nebudete prchat před svými emocemi, přijde velký lékař Pluto a pomůže vám posléze symbolicky vstát z mrtvých a žít nový šťastnější život. Držím vám palce.

Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

 

Comments are closed.